Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Důchodce a duchovní život – Samuel se loučí

Publikováno: 26.04.17
Počet zobrazení: 2018
Autor článku: František Benda
„Co jsem to slyšel, příteli Samueli? Prý nás opouštíš a kamsi odcházíš!“

„Slyšel jsi správně, příteli. Naplnil se čas. Jak praví klasik: „Čas oponou trhnul a změněn svět“. Herci zůstávají titíž, to jenom kulisy a libreto se změní.“

„Ale kdo tě tu nahradí? Ke komu budeme chodit o radu?“
„O to nemám strach. Probrali jsme spolu přece kde co, a sami jste také už na leccos přišli. Takže jsem bez obav, že byste se nepostavili na vlastní nohy.“
„I tak ale zůstalo mnoho otázek nezodpovězených“.
„To mi neříkej. Co máš například na mysli?“
„Abych ti pravdu řekl, tonu dost v rozpacích“.
„Jen se svěř. Třeba se něčeho dobereme“.
„Tak já ti vyjmenuji, co všechno jsi nás učil.

Že všechno podléhá neustálé změně. Že všechno dříve či později skončí, a to mnohdy dost neslavně. To znamená, že i ty nejšťastnější okamžiky skončí smutně. Že nic není původní, neboť to má jakousi příčinu, přičemž ta první, původní, je neznámá.
Že vše je polarizované, takže ke každému jevu je přiřazena stejná porce jeho protikladu. Což se samozřejmě týká i dobra a zla.

A za těchto neradostných podmínek – jsi nás učil – máme prožívat šťastný a spokojený život. Promiň, ale nějak mi to nejde dohromady. Z čeho se pak vůbec můžeme radovat, když je vše už od samého začátku odsouzeno ke změně a k zániku?“
„Ani se moc tvým rozpakům nedivím, příteli. Zřejmě jsi přesvědčen, že máš v mnohém pravdu, a já ti to nebudu vymlouvat. Máš pravdu, ale pouze kusou. Musíš dokázat podívat se na celou věc moudřejšíma očima.
V běžném životě si také nemůžeš dělat, co chceš. Musíš se např. podrobit fyzikálním zákonům. Když jsi byl malý, nikdo tě o nich nepoučoval, takže jsi musel mnohé objevit sám, svou vlastní praxí. A to vše aniž jsi znal jejich podstatu.

Vedle těchto zákonů existují i jiné – mnohé z nich jsi právě vyjmenoval. Ani u nich neznáme jejich podstatu, jenom víme, že existují. Ale zdají se nám logické, takže se i s nimi musíme smířit.

Představ si, že potřebuje nový stůl na míru. Co uděláš?“
„To je přece jednoduché. Zajdu za stolařem a objednám si jej.“
„A co stolař? Řekni ti snad: „Jó pane drahý, to bych musel nastartovat auto, abych přivezl dřevo, a to něco stojí. A venku je zrovna takový nečas. A co pak s tím dřevem? Kam bych je uskladnil? A co teprve další práce – řezat, hoblovat, sestavovat – kdo to má všechno dělat?“
„No to by byl pěkně vykutálený řemeslník. To všechno přece musel během učení zvládnout a připravit se na to.

Dílnu si pak musel zařídit tak, aby to všechno dokázal hladce vykonat.“
„A co když ti řekne, že takový stůl je zbytečná investice, protože za nějakých padesát let – a to uteče, jako kdy bičem práskne – bude starý, poškrábaný, otlučený a oprýskaný, zkrátka už k nepotřebě?“
„To bude mít sice pravdu, ale já za tu dobu budu moci mnohokrát k němu zasednout s celou rodinou, budeme na něm přebalovat děti, které na něm později budou psát své školní úkoly, já na něm budu moci psát nebo dělat spoustu užitečných věcí. Ten se mi přece bohatě vyplatí“.

„Takže mi teď řekni: je to snad se životem jinak? Nevyplatí se snad žít navzdory všem těm dříve vyjmenovaným překážkám? Stojí za to dát si ušít sako, které budeš možná nosit až do konce života, když je tak složité jeho ušití? Stojí zato tvé manželce uvařit dobrý oběd, když ví, že budeš chtít na druhý den aby něco podobného opakovala znovu a znovu? Život je v překonávání jedné překážky za druhou – a přece se vyplatí žít. Jen se musíš smířit s tím, co je neodvratné a naučit se v tom bruslit“.
„To je všechno hezké, ale během všedního dne si jaksi nedokáži neustále to vše připomínat.“
„To ani nemusíš. Naopak – zbytečně by tě to rozptylovalo. Pro prožívání všedního dne platí jiné návody.
Věnuj se současnému okamžiku. Vykonávej vše, jak nejlépe umíš. Nemáš-li právě co na práci, užívej si chvíle klidu a sleduj svůj dech. I lenoš tak, jak nejlépe umíš – ale stále si uvědomuj, co právě děláš.

A také kontroluj průběžně své myšleny. Je to jako když jdeš po silnici a míjejí tě různá auta. To jsou tvoje myšlenky. Většiny z nich si ani nevšimneš, ale některá zastaví a nabídnou ti svezení. Mnohdy tě neodolatelně lákají. Jedou-li ale jinam, než máš namířeno, odmítej je. Shodují-li se ale s tvými plány, rád se svez.
Některá si dokonce přivoláš, abys byl v cíli dříve. Jakmile ale zjistíš, že sedíš ve špatném autě, mířícím jinam, okamžitě vystup. Pokorně se přizpůsob dané situaci a snaž se z ní vytěžit co nejvíce.

Život je složitý, takže si nemůžeš dovolit dávat něčemu přednost, či jiné zavrhovat. Je třeba nalézt zralý vztah pro všechno, co přichází. Preferovat pouze jednu jeho složku se nevyplácí.
A také si hlídej své emoce. Ty jsou jako koření v jídle – bez nich by jídlo i život byly fádní. Ale s nimi opatrně – raději vždy méně než více.

Svému osudu se nevzpěčuj. Na to už přece dávno lidová moudrost přišla: co se má stát, to se stane. Spíš v sobě vytvoř průchodnou cestu, aby vše, co přijde, probíhalo hladce. Tvou odměnou pak bude dokonalý požitek.
Potěšení hledej už v tom, že dokážeš takto chápat situaci. Pak se ti může povést nalézt radost ve všem, co děláš, jakkoli jsi třeba byl do něčeho vmanipulován proti své vůli. Každá situace, i ta nevábná, tě může o něčem poučit. Nauč se to vnímat a nenaříkej na osud. Pokorně se přizpůsob dané situaci a snaž se ze všeho vytěžit co nejvíce.

Leccos z toho se ti samozřejmě ne zcela povede. Ale neusiluj o dokonalost. Už pouhá snaha si zaslouží ocenění. Pečlivě sleduj co myslíš a co děláš.

Neoddávej se zbytečnému snění. To tě vzdaluje reality. Své snění od ní pečlivě rozlišuj. Statistika splnění snů není právě povzbuzující. Tak neztrácej zbytečně čas a vyhni se scestí.
Všechno je samozřejmě relativní – to nespouštěj ze zřetele. Ale je to tvá praxe. Absolutno si ponech jako perspektivu, avšak neusiluj o ně.

Smiř se s volbou, která padla právě na tebe. Tvé možnosti jsou sice omezené, ale při trošce rozvahy i s nimi můžeš prožít zbytek svých let ve spokojenosti“.
„Děkuji ti, Samueli. Skoro bych řekl, že můžeš v klidu odejít. Přeji ti v novém působišti mnoho zdaru“.
„I tobě příteli přeji další úspěchy, i tobě“.

Autor: František Benda, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: