Čocht baroni 25

Autor článku: Jiří Vodička Paninko zahalekal když vstoupili do dveří šenkovny,vedu vám pomocníky,všechno bývalí štamgasti.Už se nemůžeme dočkat až to tu otevřete.

Tě pic kamarádi ozval se za námi ranní pozdrav na kypě,zrovna když jsme zakládaly fůrky uhle do rezervy na hromádky ke kšeftu.Kde ses toulal nemehlo rýpnul si do Lojzíka Béda.My si tu honíme trika pro tvůj blahobyt a ty nás necháváš ve štychu.Pokud se budeš vymlouvat že jsi byl na pohřbu,tak to my ti nesežerem, proto že víme že tyto výmluvy jsi používal do té doby než jsme zjistili že ti během jednoho roku vymřelo příbuzenstvo,až do pátého kolena.A teď s pravdou ven.Jediná výmluva ty komediante kterou ti sežerem je že jsi se zamiloval a byl jsi požádat nevěstiny rodiče v té svazácké uniformě o ruku.

Tumáš lahváče a cvrnkni si rumajzla podával Béda obě láhve Lojzovy, zatím co my jsme se mohli potrhat smíchy představou Lojzíka jak v té jeho svazácké uniformě a s pugétem v té jeho obrovité kostnaté pazouře žádá o ruku nějaké křehoučké vílky.Pánové budete se divit a zahrnete mne nehynoucí lávou a vděčností chlubil se Lojzík mávaje jakým si lejstrem.S tím čoklem jak nám ho tu nechali popeláři se mi podařilo udělat bohovskou ránu.Pojďte do boudy ať zvíte vše proč mne budete dnes vynášet do nebe, vábil nás Lojzík do boudy, který byl více nedočkavý než li my aby se nám mohl pochlubit svým úspěchem.Tož podej to sem ať se můžeme také zasmát,natáhnul se Béda přes stůl k Lojzovi který mu podával to jeho kouzelné lejstro kterým stále mával nad hlavou,po té co jsme se rozsadili v boudě u stolu a obsloužili se naší oblíbenou černou bryndou s rumem.Pánové tak to je opravdu dělovka přelétl Béda lejstro očima a rozesmál se.Nejlépe bude když nám Lojzo opravdu všem povíš jak si k tomuto v dnešní době posvátnému požehnání, které je jen pro vyvolené přišel.A položil lejstro před nás na stůl.Víte co to je? Zeptal se.Pánové za tento cár papíru jsou dnes ochotni lidé i vraždit.

Přednostní poukázka na výběr nového automobilu.Tu co dostávají jen ti vyvolení za věrné služby pro tento nový světový řád bolševizmu.Tak povídej, ať se dozvíme z které jámy lvové jsi tento poklad přinesl Lojzo pobídnul Béda Lojzíka.No jak všichni víte,rozpovídal se Lojza, vzal jsem si patronát na toho rafana které ho nám tady nechali popeláři trochu jsem ho vypurýroval a včera jsem dospěl rozhodnutí že jej půjdu představit tomu bolševickýmu potentátovi,který tolik touží po svém ztraceném čoklovi.Sáhl jsem do šatníku pro tu svazáckou livrej,s kterou mne vymustrovali tenkrát svazáci,když jsem projevil touhu trhat si tělo na stavbě mládeže.Naleštil jsem metály které jsem si vypůjčil z vytrýny na chodbě této instituce uvázal rafana na vodítko a vyrazil za dobrodružstvím na ten jejich úřad mocipánů dnešní doby.Přesně v devět jsem stál s čoklem před vilou bývalého uhlobarona, v které sídlí součastná garnitura našich chlebodárců, nad jejíž průčelím se skvěl masivní nápis Krajský výbor KSČ pod ním obrovský transparent Sovětského úderníka v objetí Českého úderníka a pod tím nápis se Sovětským svazem na věčné časy..Stiskl jsem tlačítko zvonku na sloupku na němž byla zavěšená umělecky tepaná branka jakož to i plot obepínající celý objekt.

Ještě jednou,jsem zmáčkl a ozvalo se reproduktoru pod zvonkem.Co si přejete?Jdu za soudruhem tajemníkem, zahuhlal jsem rovněž do toho vynálezu na komunikaci.Vstupte ozvalo se a zároveň zabzučel elektrický zámek branka se otevřela a já stoupal k masivním umělecky vytepávaným dveřím,do království součastných mocipánů toho to severočeského města.Stoupl sem na poslední schod a položil ruku na obrovskou mosaznou kliku ve tvaru lví hlavy,když se rozlétly dveře a proti mně se objevilo obrovské monstrum.Obrovská Přibližně stočtyřicetikilová matróna v milicionářské uniformě přepásaná opaskem na kterém vyselo pouzdro s bouchačkou,si mne projela ocelovým pohledem, kterým by mohla drtit žulové šutry,až jsem se zalekl ale který poněkud zněžněl při pohledu na mou vyšperkovanou svazáckou výstroj houkla na mne z výšky dvou metrů zněžnělým barytónem až se jí rozježil knír pod nosem,Pojď dál,náš mladý soudruhu a při tomto pozvání ke vstupu do toho to paláce mne ovanula rumová vichřice z její obrovité chlebárny že mne to málem porazilo, kdybych se nedržel obrovského madla po stranách mramorového schodiště.

Bože můj nemohl jsem se úžasem pohnout, když jsem vstoupil do nádherné mramorem vykládané haly.Sakra ten uhlobaron si ale uměl žít a ani se nedivím, že ho s této nádhery bolševici vyhnali uvažoval jsem zatím co jsem stoupal po mramorovém schodišti.Soudruhu a co ten pejsek všimla si ta obryně toho čokla kterého jsem táhnul za sebou na řemenu a chtěla ho pohladit,ale ten když z ní ucítil pach rumu jen naježil srst vycenil zuby a zavrčel.Vítej soudruhu ozvalo se a z galerie po mramorovém schodišti pod obrovskou vyřezávanou balustrádou se k nám řítil,připlešlý obtloustlý chlapík s Leninskou bradkou.Kde jsi byl ty tuláku s radostí vítal rafana drbajíc ho za ušima,načeš pes pocítil touhu,projevit páníčkovi vděčnost,opřel se tajemníkovi o prsa předními tlapami a radostně mu olizoval tváře.Jediná věc které jsem se obával pokračoval Lojza ve vyprávění a napil se piva,na to jak bude reagovat ten vlčák na setkání a jak vidíte ukázal na lejstro ležící na stole,dopadlo to skvěle náhoda jak dělo, že se k nám zrovna nachomejt ten jeho stracenej pes.Momentíček přátelé přerušil Lojzík své vyprávění mám pro vás dáreček.

Sáhnul pod stůl položil n stůl tašku z které vytáhl dvě láhve stoličné vodky a dvě láhve gruzínského koňaku k tomu ještě vykouzlil deset krabiček kaviáru a kartón luxusních cigaret s obrázkem velblouda na obálce balení.To jsem dostal od svého kamaráda tajemníka pochlubil se a začali jsme si s ním tykat po láhvičce gruziňáčku přátelé.Při pohledu na láhvičky gruziňáčku jsme sáhli pro své sklenky které jsme používali na lidový rumový životobudič a nechali Lojzíka aby je naplnil tímto cizokrajným nektarem pocházejícím z domoviny gruzínského vůdce Sovětského národa báťušky Stalina a společně jsme si připili na genialitu výrobců tohoto lahodného moku s medovým zabarvením a lahodnou vůní.Tak na zdraví odšroubovával Lojzík uzávěr druhé láhve toho to nektaru který nám tak zachutnal nalil opět do sklenek a pokračoval ve vyprávění svého dobrodružství v jámě lvové.

Abych vám to dopověděl,tajemníček si mne odvedl do své kanceláře vyzdobené dřevěnými ruskými bábuškami samovary a bronzovými bystami ruských vojevůdců posadil mne pod obrovskou měděnou rytinu zimního paláce při dobývání ruskými bohatýry v námořnických tričkách v čele s Leninem držícím prápor se srpem a kladivem.posadil mne do hlubokého koženého křesla,z kterého mi koukala jenom hlava,cvrnknul na zvonek který měl pod deskou obrovského mahagonového psacího stolu který měl nohy, jak vyřezávané lví tlapy a který jistě oplakává kastelán nějakého zámku a po chvilce se z bočních dveří objevila nádherná žába,s podnosem na kterém voněla pravá brazilská káva a mísou nařezaného uheráku s okurčičkami..To je řezivo viď, mrknul na mne a ukázal za tou kráskou, když se ta víla odvlnila do sousední místnosti a nalil vodku do kalíšků s rytinou mauzolea na rudém náměstí při čemž mne napadlo že piji myší olej, podle nápisu na karafě vodky, s rytinou Leninova mauzolea a nápisem Mauzoleum. Tak na zdorovíje moloděc tak jak nás to učí sovětští soudruzi, až do dna tajemník pozdvihl sklenku a zkušeným pohybem ji převrátil do hrtanu.po třetí sklence na zdorovíje až do dna se Tajemník rozplíval.

Chtěl bych se ti revanšovat příteli zachránil si mi krk blahořečil mi.Mohu ti nabídnout doporučení které ti nikdo neodmítne na jakoukoliv školu nebo nebo funkci ve svazu mládeže,budeš mít okolo sebe samé krásné děvy a budeš u lizu.Nebereš?Podivil se tajemník když jsem neprojevil zájem měl bys prima koryto,škoda podivil se, ale mám pro tebe něco co určitě neodmítneš příteli.

Tajemník otevřel zásuvku psacího stolu,vytáhl z ní lejstro na kterém cosi napsal a podal mi to přes psací stůl a dodal.Myslím že toto určitě neodmítneš soudruhu a s úsměvem pozoroval jak zareaguji na tuto jeho nabídku.Pánové málem mi vylezly oči z důlků když jsem četl ten darovací glejt jenž mi daroval ten bolševický tajemník a který se bavil pohledem na můj užaslý pohled.Tak co?Teď už jsem se trefil že? Zeptal se.Ten komouš se očividně bavil,jak nevěřícně zírám na poukaz umožňující přednostní nákup nejnovějšího osobního automobilu,který dostávali pouze vyvolení a kovaní soudruzi za mimořádné zásluhy tak zvaní úderníci.Lojza dovyprávěl a loknul si koňáčku a od nás sklidil veliký potlesk za jeho výkon v té jámě lvové.

Páni už se těším až uvidí ten náš starej policajt Kovanda stát před naší boudou naše nové fáro, tak ho trefí šlak přiložila si polínko Táňa,prohlížejíc si protekční poukaz na nový bourák.Musíme se podívat ještě na naše kontíčko, zvedl se Béda a zvedl kus fošny v rohu boudy která ukrývala naši skrýš se společnými úsporami tak pojď sem prasátko a ukaž kolik jak jsme si tě vykrmili.Sáhl do prohlubně a vytáhl z úkrytu pod fošnou plechovku od marmelády kterou otevřel a vysypal na stůl.A enyky benyky,enyky benyky vrhly se do počítání naších úspor naše krásky.Na chlup pětačtyřicet tisíc hlásila Táňa a zítra si můžeme jít pro novou káru.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet