Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Gauneři

Publikováno: 7.04.21
Počet zobrazení: 196
Autor článku: Jiří Vodička
Procházel jsem ve vypůjčeném šéfovském plášti nemocnicí a lidé které jsem potkával na chodbách mě zdravili, dobrý den pane doktore, což mi připomnělo léta na lékařské fakultě a připadal jsem si opět jako medik na studiích.

Po hodině a půl zkoumání prostor nemocnice jsem se vyšel nadýchat čerstvého vzduchu do parčíku, který obklopoval nemocnici,na lavičkách se v dopoledním sluníčku vyhřívali pacienti a od ozdobné barokní kašny s fontánkou vzadu parčíku se nesl dívčí smích, doplňovaný dětským jásotem.Vydal jsem se po směru odkud se nesl ten rozpustilý smích a jásot,očekávajíc opětné setkání s tou plavovlasou vílkou.Přicházel jsem blíže k místu, odkud se ozývalo to jásavé vábení rozpustilého smíchu a jásotu mezi letitými duby.

A mé přání opět se potkat s tou nádhernou vílkou do které jsem se zamiloval a která mě očarovala na první pohled,se vyplnilo a při pohledu na zavěšenou houpačku z větve letitého dubu, na které se vznášel malý Tomášek mě naplnilo radostí, při pohledu na vznášející se houpačku, na které seděl malý Tomášek a za jeho zádíčkama stála na okraji houpačky ta nádherná vílka a rozhoupávala houpačku až ke koruně stromu, skrz kterou probleskovaly,zlaté proudy slunečních paprsků.Stál jsem za nimi aniž by si všimly že jsem přišel a díval jsem se uchváceně, jak ji při každém vzletu ke koruně stromu,pročesávají zlatavé proudy slunečních paprsků,její rozpuštěnou a nádhernou záplavu blonďatých vlásků.Bylo to úžasné a já jsem stál a bál jsem se pohnout abych nenarušil tento nádherný sen,tuto nádhernou ranní mši,kdy slunce žehná svými paprsky kráse a něze.

Náhle se stalo něco jako by někdo vyslyšel shůry mé přání,mít toho nádherného poletujícího motýlka ke koruně stromu v náručí když se ozvalo prasknutí větve, na které byla zavěšena houpačka a mě stačilo jen přiskočit a nastavit náruč poté co s leknutím ta kráska pustila houpačky a s výkřikem padala do mé náruče.Co více jsem si mohl přát než li si užít tu to chvilku splněného přání, kterou jsem si vymodlil v tu chvíli a mít ji ve svém náručí. Chvilinku mělo to mé něžné štěstí úlekem zavřené ty její nádherné zelenavé oči, s kterých jsem byl tak omámen,jako když je poprvé upřela na mne a já jsem poznal že jsem našel svou lásku a mé srdce začalo bít pro ni.Držel jsem v náručí to její lehoučké a nádherné tělíčko a její heboučké a tolik vonící vlásky mne hladili po tváři a já si přál aby tahle ta toužebně očekávaná chvíle, nikdy neskončila.

Chviličku se vzpamatovávala v mém náručí z toho úleku se zavřenými očima a potom otevřela ty své nádherné kukadla a šeptla, jako bych spadla do peřinky, majíc ty její sametové tlapky okolo mé šíje.A já jsem si ten růžový obláček něhy nesl v náručí k té kašně abych ji posadil na lavičku, která byla poblíž a ještě jsem se vrátil pro Tomáška abych jí ho posadil na klín, když po ní natahoval ručičky z houpačky.Pojď přisedni si ke mně poodsunula se na lavičce abych si mohl přisednout a posadila chlapce do trávníku vedle lavičky, aby si mohl hrát s figurkami která mu přinesla v košíčku na hraní.Po chvilce mi vzala mou ruku do svých sametových dlaní.Vidíš Jendo, máš krásně štíhlé prsty, poměřovala své sametové tlapky s mou rukou. A to říká můj otec,že dobrý chirurg musí mít správně tvarované ruce, aby mohl dobře provozovat, svou chirurgickou praxi a ty budeš jistě dobrý chirurg pronesla znalecky a přitom zahřívala svými dlaněmi mou ruku.

Teď jsem si teprve uvědomil proč si její tatík tak důkladně prohlížel mé ruce, když jsem se mu představoval a on mi podával svou ruku.Po chvíli jako by vyčetla mé přání v mích očích lehounce zaklonila hlavu a položila mi ji na rameno a malinko se mi položila do náručí a já jsem vzal do dlaní tu její nádhernou záplavu zlatavých vlasů a nechal jsem si je protékat mezi mými prsty. Čím více jsem byl v její blízkosti, tím více jsem se do ní zamilovával a pochopil jsem co znamená láska na první pohled. Byla nádherná, heboučká a každý její dotek ve mně probouzel více a více touhy být v její blízkosti a dotýkat se jí.Její nádherná blonďatá hřívička voněla po heřmánku, jak babiččina půdička, kam jsem chodil když jsem byl děcko s babičkou, která tam sušila bylinky a já jsem jí pomáhal ty bylinky třídit.

Chvíli jsme se oba nechali unášet tichem a nastálým sblížením, které jsme si vychutnávali,až si nás všimnul malý Tomášek, že mu jeho adoptivní chůvička nevěnuje pozornost na jakou byl zvyklý a začal do mě bušit pěstičkami domnívajíc se že jeho chůvičce ubližuji.Nesahej na moji tetu! Nesahej! Snažil se mě od ní odstrčit a rozdělit nás od sebe.Ale Tomášku nic se neděje, nikdo mi neubližuje,uklidňovala Verunka Tomáška když jsme ho posadili mezi sebe a konejšivě hošíka hladila po vláskách.To se tak dělá, když chce někdo někoho potěšit. Já tě taky hladím po vláskách, vysvětlovala hošíkovi.Po chvilce nádherného ticha, kdy se okolo nás v koruně stromu ozývalo jen ptačí hašteření se ozvalo s terasy cinkání zvonku zavěšeném u vstupních dveří do nemocnice oznamující konec odpolední přestávky a přípravu na večerní vizitu na pokojích a my jsme posbírali Tomáškovi do košíčku hračky, které si přinesl do parčíku na hraní a vydali jsme se za hlasem zvonku, který nám přerušil tu nádhernou odpolední chvilku, za našimi odpoledními pracovními povinnostmi.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: