Romanek 3 část

3.Musím se vrátit domů

Ano, nevěřím na náhodná setkání! Ten okamžik začal měnit mé pocity. Buď to byl od něho cílený útok na mé city, anebo je prostě takový, že vyvolává v člověku tu nejvíce potlačovanou touhu po osvobození se a citovém prožitku. Tak může být člověk zraněný, osamělý a smutný, že stačí jediný impuls, aby v něm probudil jediný instinkt – lásku, která zaplaví nitro a otevře další a další cesty do neznámých míst v jeho nitru. Něco po něm ve mně zůstalo.

Počítala jsem sice s tím, že se na chalupě zdržím, ale raději jsem se vrátila další den domů. A tak je neděle, pozdní odpoledne. Z otevřených oken protějšího domu je slyšet cinkot nádobí. Domovy druhých lidí, tak bezpečné, tak zahnízděné, ve mně vždy vyvolávaly pocit touhy po bezpečí, sounáležitosti, pocit, že mohu zavolat jméno a ten člověk se ke mně obrátí s úsměvem a něhou.

Pomalu se probírám svými pocity, uvědomuji si je a třídím na ty, které potřebuji a které nepotřebuji, anebo už nechci nikdy mít, aby mi nepřipomínaly nic bolestného, protože se chci zbavit minulosti. Není jiného zbytí. Vím, že by se ve mně všechno začalo rozkládat na niterné vzpomínky a ty by se rozlézaly pomalu v mé mysli, nenápadně, ale pak by se zahnízdily, a ze mě by se stala nešťastná ženská, troska. Ztratila bych práci, ztratila bych přátele, a nakonec bych se na sebe jednou podívala do zrcadla a ani se nepoznávala. Tak může zamávat s člověkem jeden obyčejný rozvod.

Autorka Irena Novotna