Jak být v důchodu šťastný a spokojený – 12

Autor článku: Zdeněk Vohradník JSOU SENIOŘI V ČESKU ŠŤASTNÍ? V únoru 2009 převzal Třetí věk od Lidových novin zajímavý článek s názvem Senioři v Česku patří mezi nejšťastnější Evropany. V úvodu bylo uvedeno:

 „Kde v Evropě žije nejvíce smutných lidí nad padesát let? Překvapivě v prosluněné Itálii. A naopak: nejšťastnější jsou senioři v deštivém Dánsku. Jak ukazují výsledky evropského výzkumného projektu SHARE, mají Češi mnohem blíže k Dánům. Téměř osmdesát procent českých seniorů se totiž v posledním týdnu cítilo šťastnými a jen zhruba dvacet procent zažívalo smutek. Pokud jde o celkovou spokojenost se životem, hlásí čeští senioři sedm bodů z deseti možných.“

Docela mě udivilo, že článek s takto pozitivním obsahem vůbec vyšel v českých novinách. Když jsem si však prohlédl komentáře k uvedenému textu na našem serveru, bezděky jsem se podíval, zda jsem omylem nepřepnul na politické nebo bulvární stránky. Hned první reakce byla jak převzatá z hospody 4. cenové skupiny:

• „Naši senioři nejšťastnější v Evropě? Který vůl tento článek napsal. Ne, to už opravdu vše stojí za h…o!.“ A následovalo:
• „Máme nejhloupější lidi ve vládě za posledních 50 let. … a poplatky v lékárnách a u lékaře jsou důkazem, že vláda má zájem, aby co nejdříve staří lidé poumírali.“
• „…a taky máme nejvíc naštvané důchodce.“

Pak se do diskuse vmísil jeden „nedůchodce „ a pravil:

• „Důchodci stale nadávají a při tom jim stát stále nějak pomáhá. Já nedostal přidáno již 5 let. Už abych byl v důchodu“.

Následovala odpověď důchodce:

• „Bože můj, jaký Vy jste naivka, a takových lidí je v republice celá řada. Možná Vám k životu bude stačit denně hrnek čaje s chlebem, rohlíky jsou již drahé!“

A tak to pokračovalo. Když zmíněná diskuse překročila únosnou míru zakročila paní šéfredaktorka a slovy „Tak chlapci, to už snad stačilo, ne?“ situaci uklidnila. Na závěr se ozval střízlivější hlas. Z jeho vystoupení vyjímám:

„Omlouvám se za tvrdá slova, jsem taky senior, ale s manželkou vyžijeme slušně a znám více takových párů. Senior sám, nemá-li majetek či slušný důchod, to má těžší a snad i těžké … Na druhé straně je pořád dost důchodců, kteří prokrmují své potomky.“

Diskusí jsem byl z počátku zaskočen, než jsem si uvědomil, že článek přečetlo přes 1000 lidí a diskutujících je jen 17 tj. necelá 2 %. Jsou to však ti, které je všude nejvíce slyšet. Pokud někoho zajímá celý průběh diskuse může si to připomenout na našem portálu na adrese: http://www.tretivek.cz/?p=1931 .Jde o pěkný příklad rozdílného hodnocení situace důchodců.

Jaká je však správná odpověď na otázku uvedenou v úvodu? Položil jsem ji jako autor čtenářům. V seriálu 12-ti článků jsem se snažil odpovědět na dílčí problémy, které ke štěstí a spokojenosti mohou vést. Přičinit se již musíme každý sám. Já jsem přesvědčen, že šťastných a spokojených důchodců je ve skutečnosti více než se uvádí v různých průzkumech.

Tím končí seriál článků „Jak být v důchodu šťastný a spokojený“. Ke spokojenosti ve stáří mohou vést i činnosti, které způsobují, že se člověk cítí v duchu mladý. Popsal jsem je v loňské seriálu „Jak člověk zůstane v duchu stále mladý“. Můžete si je připomenout na adrese http://www.tretivek.cz/?s=vohradnik

Děkuji redakci portálu Třetí věk, že mi umožnili zde svoje myšlenky prezentovat a zejména děkuji návštěvníkům, kteří mé články četli nebo alespoň otevřeli. Děkuji také za povzbudivé komentáře.

Za týden začnou vycházet články na téma: Počítač v rodině starších seniorů.

Autor: Zdeněk Vohradník, Ilustrace: obrázek Naděje: Iveta Jandová